Největším rekultivačním jezerem je Medard

Rekultivační jezero Medard na Sokolovsku je v současnosti největším jezerem svého typu v Česku. Jezero, které vzniklo zaplavením zbytkové jámy hnědouhelných lomů Medard-Libík, s plochou 493,5 hektaru výrazně přesahuje druhé největší rekultivační jezero Most na Mostecku (311 ha). Napouštět se začalo vodou z řeky Ohře před deseti lety, 4. června 2010.

Zaplaveny byly jámy mezi obcemi Sokolov, Svatava, Habartov, Chlum, Bukovany a Citice. Uhlí se zde těžilo v dole Libík od roku 1872, v dole Medard od roku 1918, těžbu zde majitel dolů Sokolovská uhelná ukončil v roce 2000. Již dříve společnost ukládala skrývku na budoucí břehové linii jezera. V roce 2008 pak přestala s čerpáním důlních vod a o dva roky později otevřela stavidla vybudovaného kanálu pro napouštění jezera z Ohře. Aby se mohlo začít napouštět, bylo třeba, aby srážkové a důlní vody zaplnily dno do potřebné výšky.

Podle původních plánů mělo napouštění trvat asi tři roky. Kvůli nedostatku vody v Ohři, která jámu nemohla plnit při nízkém stavu vody, ale i při vysokém kvůli jejímu znečištění, hladina požadované kóty 400 metrů nad mořem dosáhla až v roce 2016. Vzniklo tak jezero s délkou čtyři kilometry, šířkou 1,5 kilometru a nejvyšší hloubkou 50 metrů. Zadržuje 120 milionů m3 vody a jeho břehové linie, kolem které má vyrůst rozsáhlý rekreační areál, je dlouhá přes 12 kilometrů.

Rekultivace se netýkala jenom samotného jezera, ale i rozlehlého okolí o ploše 4382 hektarů. Při zahájení napouštění z Ohře řekl tehdejší generální ředitel a většinový vlastník Sokolovské uhelné František Štěpánek, že firma chce do okolí budoucího jezera přivést jen takové aktivity, které jsou samofinancovatelné a nebudou závislé na dotování provozu. Uvedl také, že Medard by neměl být konkurencí menšího jezera Michal (29 ha), které u Sokolova vzniklo zatopením bývalého dolu a které je vyhledávaným přírodním koupalištěm. Medard by měl být zaměřen spíše na vodní sporty.

U Medardu se podle jeho slov počítá například s dalším golfovým hřištěm, které by mělo být určeno pro širší veřejnost. Na severní straně jezera se také počítá s bytovou výstavbou. V současnosti se na dobudování okolí jezera, které ještě není oficiálně zpřístupněno ke koupání, čeká, nicméně je již nyní oblíbeným rekreačním místem. V roce 2018 zde například dobrovolníci u příležitosti 100. výročí vzniku Československa zasadili stovku dubů nazvanou Alej přátelství.

V Česku je již několik obdobných rekultivačních jezer, například Milada (250 ha) u Chabařovic na Ústecku a jezero Most (311 ha). V budoucnosti se počítá se vznikem jezer, které překonají tisíc hektarů. Největším, s plochou 1312 ha, by mělo být jezero Jiří-Družba na Sokolovsku, které má vzniknout spojením a zatopením zbytkových jam po těžbě v lomech Jiří a Družba po ukončení těžby v roce 2038. Pro srovnání – největší jihočeský rybník Rožmberk má zhruba 490 hektarů a největší česká vodní nádrž Lipno asi 4870 hektarů.

Jak uhlí vzniklo?

Uhlí se vytvářelo v bažinných ekosystémech jezerních pánví, říčních delt nebo nízko položených území při okrajích pevnin z těl pravěkých rostlin. Ty nejdříve díky energii slunce vytvářely ze vzduchu, vody a minerálních látek uhlovodíky. Po odumření pak klesaly pod hladinu bažiny, kde se v prostředí bez přítomnosti kyslíku nemohly rozložit běžnými biologickými procesy. Doklady o tomto původu uhlí a druhovém složení pravěkých ekosystémů poskytují četné paleontologické nálezy.

Další geologické procesy pak překryly vrstvy biologického původu jinými materiály – často náhle díky nejrůznějším katastrofám. Svědčí o tom skutečnost, že přechody mezi uhelnou slojí a okolní horninou bývají nezřídka velmi ostré.

Hmota zpočátku podobná rašelině se postupně dostávala do větších hloubek. Díky zvyšujícím se tlakům a teplotám z ní byla vytěsňována voda a jiné látky, zatímco podíl uhlíku rostl.

Přeměnu biologického materiálu na uhlí zjednodušeně vyjadřuje rovnice:
biologický materiál (celulóza) = oxid uhličitý + voda + metan + uhlík (uhlí)

Udává se, že na vznik uhelné sloje o síle jednoho metru bylo třeba asi třicetimetrové vrstvy rašeliny. Uhlí je tak tím kvalitnější, čím déle tento proces probíhal – nejdokonalejším a konečným produktem zuhelňování je grafit (tuha) s téměř stoprocentním obsahem uhlíku.

Největší a nejkvalitnější uhelné sloje se tvořily v období prvohor příznačně nazývaném karbon, do kterého spadá také vznik ostravsko-karvinského uhlí. Uhlí se pak tvořilo ještě v prvohorním období zvaném perm a i v pozdějších dobách. S ubývající dobou zuhelňování však kvalita klesá – jinými slovy: nejen víno a whisky stárnou k dokonalosti.

V bažinných ekosystémech vzniká uhlí i dnes, šikovný právník by tedy nebyl bez naděje při pokusu prohlásit jej za trvale obnovitelný zdroj. Z dnes vznikající suroviny se však budou radovat až naši následovníci za desítky nebo stovky milionů let.

Anorganický původ uhlí?
Spíš jako zábavnou kuriozitu je možné uvést i názor, podle kterého uhlí nevzniklo z biologického materiálu, ale je anorganického původu.