Měsíc: Leden 2021

Publikováno

Krása nerostů – 5 příkladů, kdy se uhlí stalo uměním

Jen nudné palivo, nebo estetický předmět? Posuďte sami, jak nerost ovlivňuje životy lidí po celém světě.

Těžba uhlí je živým tématem na celém světě a vzbuzuje rozporuplné emoce. Vyspělému světu přináší uhlí životodárnou energii a teplo, ale zároveň i bývá obviňováno z vyvolávání globálních změn klimatu(dodejme, že podle řady vědců neprávem).

Umělci se na uhlí dívají bez ideologických brýlí a snaží se v něm najít krásu. Zapomeňte proto na hádky o životní prostředí a kochejte se!

1. Uhelná spirála na trávníku Univerzity ve Wyomingu, USA

Umělec Chris Drury svou uhelnou spirálu pojmenoval „Carbon Sink“. Vytvořil ji jako metaforu pro lesy zničené háďátkem borovicovým. Uhlí přece není nic jiného než dávné stromy…

Dodejme, že právě ve Wyomingu je největší uhelný důl, z jehož zisků je financován i provoz univerzity.

2. Obrazy z řek znečištěných kalem opuštěných dolů – Ohio, USA

Řeky v jihovýchodním Ohiu po otevření prvních dolů ztratily průzračnou barvu. Bývaly hnědé, oranžové nebo mléčně bílé. To se ale bavíme o dávných začátcích těžby – dnešní metody jsou už k přírodě šetrné. Směsi, které kdysi znečišťovaly americké toky, se dají využít originálním způsobem.

Kal, který mimo jiné obsahuje železo, kyselinu sírovou, bauxit a řadu dalších látek, má různou barvu. Umělci Sabraw a Riefler se z něj rozhodli dostat barevné pigmenty, které by pak mohli prodávat jako malířské potřeby. Je to připomínka dávno minulých dob, kdy uhelný průmysl znečišťoval přírodu.

S projektem začali v galoších a s kyblíky, ale během pěti let se jim začalo dařit. Podívat se můžete sami. Tyhle obrazy vznikly z pigmentů získaných ze starých uhelných dolů. Působivé? Slabé slovo. Prostě nádhera.

3. Leštěný kouzelný gagát, Čína

Také se mu říká jet, černý jantar nebo kanell. Je to černý, lesklý, pevný minerál, který se jako rarita nachází v uhelných slojích.

Tady je ukázka vyleštěného gagátu, na který pak čínští umělci aplikovaly různé řezby. Hlavně v 19. století po něm byla silná poptávka. Číňané z něj dokázali vytvořit úchvatná díla, dokonce i vázy a drobné ozdoby. Dnes je Čína nejen největším producentem černého uhlí, ale i jeho spotřebitelem.

Každý nalezený kousek gagátu je umělecky využit. Složením je více podoben hnědému uhlí a dokonce je i hořlavý. Je to ironie, protože se často používal i jako smuteční šperk.

4. Uhelné sošky, Kentucky, USA

Připomínkou, jak těžkou práci představuje i dnes těžba uhlí, jsou tyhle malé figurky. V Kentucky je vyrábí malý rodinný podnik s více než čtyřicetiletou tradicí.

Náměty figurek jsou horníci, první američtí osadníci i původní indiánští obyvatelé. Místo běžná enegie tak uhlí může poskytovat i estetický zážitek.

5. Uhelné šperky, Morca, Kolumbie

Malá hornická vesnice Mórca, ležící čtyři hodiny jízdy od Bógoty, své přežití váže hlavně na těžbu uhlí, a to včetně dětí. Ty ale uhlí netěží…

V roce 1995 ve vesnici kolumbijská vláda otevřela dílnu, kde se mohou chlapci naučit vyřezávat z uhlí šperky a šošky. Umělecká ruční práce tak slouží jako alternativa příjmům z těžby. I když jsou dílka krásná, prorazit na trhu je těžké. Těžit uhlí je pořád stabilnějším zdrojem příjmů.

Publikováno

Drahé plýtvání

Cena českého uhlí je historicky tak nízká, že se vyplácí s ním nebetyčně plýtvat a proto ho také rychle ubývá. Když začne benzin stát 40 Kč/l, řada šoférů bude jezdit méně, dopravci hledají, jak a kde ušetřit apod.

V české energetice k šetření nikdo nikoho nenutí a nízká cena hnědého uhlí k tomu přispívá. Když u souseda v popelnici uvidíte vyhozený pecen chleba, je vám jasné, že soused plýtvá, že neumí šetřit. Rozhodně vás nenapadne, že tím zloduchem je pekař, který chleba vyrobil a prodal. Proč ale „výrobci“ uhlí jsou zlí uhlobaroni, kteří jen chtějí cenově narovnat trh s hnědým uhlím, a ti, kdo plýtvají, tedy například teplárny, jsou ti hodní. Hodní, i když každý den plní pomyslné popelnice pomyslnými pecny chleba.

Problém je v technologii, kterou vyrábějí elektřinu. V zásadě jsou dvě – hospodárná kogenerace (vyrábí teplo a elektřinu) a otesánkovská kondenzace (vyrábí jen elektrickou energii). Kondenzace má účinnost kolem 25 %, to znamená, že ze sta vagonů uhlí, které „vjede“ do kotle se 75 vagonů bez užitku spálí a vyhodí oknem, v tomto případě komínem. Jen z 25 se vyrobí elektřina. To prostě není hospodaření, to je plýtvání. A tak teplárnám vyhovuj nízká cena uhlí, protože je pak nic nenutí technologii zlepšit nebo přejít na lepší. A finanční ztráty promítnou do ceny tepla.

  • Teplárenské uhlí se díky nízké ceně používá i pro neefektivní kondenzační výrobu s účinností jen 22-25 %.
  • Z 1,750 miliónu tun uhlí (1 200 vlaků) ročně se pro výrobu tepla například v Elektrárně Opatovice využije jen 530 tisíc. Při kondenzační výrobě EE s účinností kolem 22 % to znamená, že 850 tisíc tun (565 vlaků) kvalitního teplárenského uhlí se spálí bez užitku, obrazně ohřeje vodu v Labi.
  • Toto plýtvání má dopady nejen na ekologii (elektrárny patří k největším znečišťovatelům ovzduší a vody v zemi, ale také na kvalitu života lidí (kolik zbytečných vlakových souprav jim projíždí kolem domů, aby se pak z většiny uhlí nevyrobilo vůbec nic).
  • Podobně jsou na tom další elektrárny a teplárny v zemi. Levné hnědé uhlí používají i pro neefektivní technologie výroby elektřiny (kondenzace).
Publikováno

8 neobvyklých produktů vyrobených z uhlí, o nichž byste si to asi nepomysleli

Uhlí není jen palivem, kterému by v mnoha uších chtěla zvonit hrana. Má spoustu dalších poměrně zásadních využití. O některých jste zřejmě již slyšeli. Nad jinými vám zůstane rozum stát.

Přestože o něm všichni podvědomě smýšlíme jako o špinavém a životní prostředí špinícím zdroji, častokrát bývá využíváno přesně opačně. Z uhlí a jeho vedlejších produktů jsou vyráběny tisíce více či méně užitečných věcí.

1. Filtry pro úpravu vody

Parou aktivované uhlí dokáže vodu odchlorovat, odbarvit, odstranit z ní ozon, různé nežádoucí pachy, příchutě, rozpuštěné znečišťující organické i anorganické látky nebo třeba pesticidy a farmaceutické produkty. Používají se v městských čističkách odpadních vod.

2. Čištění a odbarvování (cukru, vína, ovocných šťáv, farmak)

Parou nebo kyselinou fosforečnou aktivované uhlí se používá v potravinářském i farmaceutickém průmyslu k odbarvování nebo čištění různých roztoků.

3. Čištění (nejen) vzduchu

Uhlím se dá čistit i vzduch. Uhlí aktivované parou najdete ve vložkách do filtrů klimatizace, v cigaretových filtrech nebo třeba ve spalovnách, kde zachytávají dioxiny a těžké kovy. Aktivní uhlí se ale v impregnované podobě používá i při výrobě respirátorů, v jaderné energetice nebo při výrobě bioplynu. Najdete ho i v nemocnicích – konkrétně v dialyzačních přístrojích. Vyčistí prostě všechno.

4. Bez uhlí by nebylo (tolik) železa

To je sice poněkud přehnané tvrzení, ale bezesporu by se jeho produkce značně zkomplikovala. Koks – vedlejší produkt při karbonizaci (zpracovávání) uhlí – se používá jako palivo a redukční činidlo při výrobě železa ve vysoké peci. Na to navazuje výroba oceli.

5. Plasty

Plasty se vyrábějí z ropy, zemního plynu, vody, vzduchu a… uhlí. Chemickou cestou se z nich vyloučí výchozí materiál, jehož produkty se skládají z malého množství atomů (např. ethylen nebo formaldehyd). Tyhle malé molekuly se nazývají monomery. Z nich pak vznikají dalším chemickým zpracováním a slučováním makromolekuly – polymery. A plasty jsou na světě!

6. Kosmetika

Aktivní uhlí najdete i v kosmetických salonech a obchodech. Vyrábí se sice většinou ze dřeva a skořápek kokosových ořechů, ale i z našeho starého dobrého známého uhlí. Dokáže pleť vyčistit, detoxikovat a zbavovat mastnoty. Je to v podstatě takový magnet na mikroskopický bordel a toxiny. Používá se ale třeba i k léčbě a regeneraci kůže postižené lupénkou.

Bývá součástí šampónů (ty z uhelného dehtu pomáhají např. proti lupům), peelingů, mýdel, údajně se jeho pomocí dají i vybělit zuby. Neměli byste ho ale používat samostatně – pouze jako součást kosmetických produktů namíchaných výrobcem.

Černý pigment můžete použít třeba k výrobě vlastní řasenky, stačí ho smíchat s ricinovým olejem.

7. Nylon

Nylon je umělé vlákno, které se při výrobě syntetizuje právě z uhlí, vody a vzduchu. Poprvé byl komerčně použit při v ýrobě štětin zubního kartáčku. Pak vypukl boom v podobě nylonek, a dnes se používá při výrobě oděvů, ale také lan, spacích pytlů, padáků… Nylonové vlákno je totiž silnější než ocelový drát o stejné tloušťce. Další umělou tkaninou, v jejíž výrobě hraje prim uhlí, je umělé hedvábí.

8. Umělé sladidlo Sacharin

Sacharin je 200 – 700x sladší než běžný stolní cukr, ale nemá žádný energetický obsah. Vyrábí se, světe, div se, z uhlí. Synteticky se pak dá vyrobit i z toluenu. Používá se do nealkoholických nápojů, potravin pro diabetiky, žvýkaček, zavařenin, majonéz, hořtic, vitamínových přípravků, cukrovinek a také do některých druhů piv, včetně nealkoholických. Najdete ho i v zubních pastách, ústních vodách nebo pomádách na rty.

Kromě výše uvedených produktů se z černouhelného dehtu vyrábí také různá barviva, léčiva, desinfekční prostředky, voňavky, prostředky na hubení plevele a hmyzu nebo třeba laky na nehty. Uhlíková vlákna se používají také jako výztužní materiál v horských kolech, stavebních konstrukcích i tenisových raketách.

To byste do té špinavé horniny, díky které topíme a svítíme, možná neřekli, že?

Publikováno

Náhrada uhlí není domyšlená ani u topení

Praha už letos zakazuje topit uhlím v kotlích horší, než třetí třídy. Za dva roky bude tato povinnost v celém Česku. Podle některých odhadů uhlí v tuzemsku skončí už za 10 let. Ale co se bude pálit místo něj?

Plyn? Dřevo a štěpka, nebo sláma? Bioplyn? Co se ještě dá použít k topení místo uhlí? Celé ekologisty vyhrocené debatě chybí základní předpoklad k tomu, aby mohla přinést skutečnou změnu v produkci české CO2. Neříká se v ní, čím se budou domácnosti místo uhlí vytápět. Přitom přechod na plyn je dostupným řešením jen pro někoho, navíc to podle zelených fanatiků v Evropském parlamentu ani není dlouhodobé řešení, protože plyn se nebude smět pálit také.

Čili na jedné straně stojí požadavky ukončit spalování uhlí a neprodukovat víc C02, než dokážeme zachytit, na druhé straně stojí potřeba mít doma teplo. Zda za to, co se nazývá klimatická změna, skutečně může lidská produkce C02, je v tuto chvíli vedlejší. V Bruselu se rozhodli, že to tak je, a že nám tu produkci zarazí. Takže my se musíme ptát i na to, čím budeme moci topit?

Že to nebude uhlí, to už jsme se dozvěděli. Už však také slyšíme, že na indexu je i plyn, jehož produkce CO2 je oproti uhlí asi poloviční. Jenže při hoření jakéhokoli dřeva se samozřejmě CO2 uvolňuje také a to nemálo. Protože do dřeva stromů se celý jejich život CO2 ukládá, aby se při spálení najednou uvolnil. Především v nových typech kotlů jsou však emise oxidu uhličitého ze dřeva znatelně nižší, než u uhlí. Ale jsou. Nějaké vypočítávání zachytávání spálením uvolněného CO2 do čerstvě vysazených stromů proto nedává smysl, protože se akumulovaný oxid uvolní najednou. Takové množství čerstvě vysazené stromy nejsou schopné pojmout.

Takže pálení dřeva, jakkoli tradiční a přirozené, nemůže dlouhodobě připadat v úvahu. Že někteří ekologisté říkají něco jiného, na tom nic nemění. Emise C02 ze dřeva jsou, spaluje se rychleji, než roste a jeho přeprava ze zalesněných oblastí je zdrojem značných emisí CO2. Kácení vlastního dřeva v množství, které by potřebovala (jen) evropská ekonomika a zdejší domácnosti by navíc vedlo k rychlému odlesnění Evropy

Diskuze o tom, jaká je skutečná kapacita vytápění tepelnými čerpadly, nebo možnosti rozšíření bioplynových stanic, se čas od času objeví. Vždy je z ní však jasné, že tohle nejsou zdroje, které můžou uspokojit potřeby všech firem, domů a bytů. Samozřejmě se nabízí elektrické vytápění, ale to by se podle představ europoslanců a Evropské komise mělo stát závislým na elektřině z obnovitelných zdrojů, primárně slunci a větru. Čím jsme u jejich známé slabiny – slunce nesvítí v noci, a když je pod mrakem, vítr nemá stále potřebnou rychlost, případně také nefouká vůbec. A jsme znovu u otázky, na kterou nikde v EU nedostanete realistickou odpověď – čím budeme vytápět domácnosti, když to nebude uhlím, ani plynem?

Mimochodem, ani ten přechod na plyn by nebyl úplně bez problémů. Podle informací Českého statistického úřadu totiž bylo v roce 2018 plynofikováno pouze 64 procent obcí. Pohled na statistické údaje přitom ukazuje ještě jeden velký a skutečně prioritní ekologický problém. Pouhých 54 procent českých obcí bylo totiž před dvěma roky napojeno na čistírnu odpadních vod.

Back to top