Písek a kamenivo na stavbě. Jaké druhy použít?

Při stavebních činnostech jsou potřeba nejrůznější materiály. Naprostým základem je ovšem písek a kamenivo, bez nichž to zkrátka a dobře nepůjde. Přibližme si tedy, jaké druhy je na stavbách ideální použít.

Druhy písku, které jsou vhodné na stavbách

Stavby a rekonstrukce bez písku? Téměř nemožné! Tedy pokud se nerozhodnete pořídit již hotové směsi, které právě tento materiál obsahují. Při stavebních aktivitách a rekonstrukcích lze v každém případě využít různých druhů písku. Členit je lze dle rozličných kritérií, např. podle velikosti. My se ovšem na tomto místě zaměříme na třídění podle jeho původu a zároveň uvedeme, k jakým účelům se při stavebních pracích nejvíce hodí.

  • Kopaný (maltový) písek. Tento druh písku se těží na suchu, tedy nad hladinou vody, přičemž je velice jemný. Proto je vhodný jako přísada do omítek a malt.
  • Štěrkopísek. Další hojně využívaný druh písku, který je tentokrát získáván nad i pod vodní hladinou. Je hrubší než předchozí varianta, a proto je určen především do betonů.
  • Říční písek. Druh těžený výhradně pod vodní hladinou. Je přitom ještě hrubší a obsahuje i kameny a balvany. Využívá se tedy např. k zasypávání výkopů apod.

Další druhy kameniva pro stavební činnosti

Písek je v podstatě druhem kameniva. Co se ale vlastně skrývá pod tímto termínem? Kamenivem je míněný zrnitý materiál, který je hojně využíván právě při stavbách a rekonstrukcích. I v tomto případě existuje řada druhů, které se liší původem, způsobem vzniku, velikostí či objemovou hmotností. Mnohé z nich používá člověk od nepaměti, nicméně znovu vyjmenujeme ty zřejmě v současnosti vůbec nejpoužívanější.

  • Štěrk. Zrnitý nepevný materiál, jenž je přírodního původu. V rámci stavebních činností jej lze používat jako přísadu do základových betonů, ale také při stavbě cest apod.
  • Kačírek. Další jemné kamenivo. Opět je přitom vhodný jak do betonových směsí, tak pro kompletaci cest. Kromě praktické funkce má navíc často funkci okrasnou.
  • Keramzit. Zatímco předchozí materiály jsou zástupci přírodního kameniva, jejich umělou náhražkou může být keramzit. Ten je např. vhodný jako příměs do lehčích betonů.

Zásady skladování tuhých paliv

Mezi základní povinnosti fyzických osob patří povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, zejména při používání tepelných elektrických, plynových a jiných spotřebičů a komínů

Při skladování a používání hořlavých nebo požárně nebezpečných látek, manipulaci s nimi nebo s otevřeným ohněm či jiným zdrojem zapálení, dle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.
Pod pojmem tuhá paliva se rozumí koks, antracit, černá uhlí, hnědá uhlí, lignity a brikety. Antracit a koks nejsou náchylné k samovznícení, nejnáchylnější k samovznícení jsou brikety a méně kvalitní druhy uhlí (hnědé uhlí). Briketové třísky a zlomky se z hlediska skladování považují za prach a jejich skladování se nedoporučuje. Jestliže občan zjistí příznaky samovznícení (vytváření vodní páry, dýmu apod.) je povinen provést potřebná opatření k odstranění nebezpečí vzniku požáru.
Co vlastně napomáhá samovznícení? Je to především skladování ve velkých hromadách, vlhkost, nestejnoměrná zrnitost nebo přítomnost zbytků jiných hořlavých materiálů (dřevo, papír, sláma apod.).

Zásady skladování tuhých paliv:

Jednotlivé druhy paliv se musí skladovat odděleně, to znamená, že se nesmí mísit smísit např. černé a hnědé uhlí, rovněž se nesmí mísit dřevo a uhlí apod. Plochy, na kterých je palivo skladováno, musí být urovnány, vyčištěny, zbaveny porostu a zpevněny, aby se na nich nedržela voda (vhodným povrchem je beton, betonové panely s mezerami vyplněnými pískem nebo tvrdý zemitý podklad). Podkladem nesmí být železitá škvára, jíl, cihlová drť nebo další materiály, které prokazatelně zrychlují proces samovznícení.
Vlhkost podporuje samovznícení, proto se musí dbát na to, aby byly prostory pro skladování zajištěny tak, aby do zásob paliva nezatékala voda. Nad uskladněným palivem musí být volný prostor, aby bylo zajištěno odvětrávání.
Nenaskladňovat palivo, jež obsahuje vysoké množství vody (vlhké palivo po dešti apod.); počkat na vyschnutí paliva. Skladovat se může pouze úplně vychladlé palivo. Kontroly by měly probíhat u nově dovezeného paliva každý den, později v týdenních intervalech. Samovznícení se projeví vytvářením vodní páry (nejvíce viditelné v ranních hodinách), dýmu (pozor na jedovatý CO – oxid uhelnatý) nebo zvýšením teploty. Zvýšení teploty na povrchu lze poznat dotekem ruky. Účinnější je sledovat teplotu zasunuté tyče o délce 1 – 2 metry. Aby se zvýšená teplota projevila, musí být tyč zasunuta 15 – 30 minut. Dojde-li ke zvýšení teploty (na cca 40 – 50 °C), je nutné hromadu ochladit přeházením, nebo přenesením na volné místo a rozložením do tenké vrstvy. Při dosažení teploty 65 °C dochází již k hoření uhlí a jedná se o požár.

Skládání pásovým dopravníkem


Našim zákazníkům se snažíme vycházet vstříc a při objednávce tuhých paliv nabízíme skládání pásovým dopravníkem přímo do sklepa, aby se vším bylo co nejméně práce 🙂

Tuto službu využívá většina našich klientů.

Prohlédněte si krátké video…