Mezi základní povinnosti fyzických osob patří povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, zejména při používání tepelných elektrických, plynových a jiných spotřebičů a komínů
Při skladování a používání hořlavých nebo požárně nebezpečných látek, manipulaci s nimi nebo s otevřeným ohněm či jiným zdrojem zapálení, dle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.
Pod pojmem tuhá paliva se rozumí koks, antracit, černá uhlí, hnědá uhlí, lignity a brikety. Antracit a koks nejsou náchylné k samovznícení, nejnáchylnější k samovznícení jsou brikety a méně kvalitní druhy uhlí (hnědé uhlí). Briketové třísky a zlomky se z hlediska skladování považují za prach a jejich skladování se nedoporučuje. Jestliže občan zjistí příznaky samovznícení (vytváření vodní páry, dýmu apod.) je povinen provést potřebná opatření k odstranění nebezpečí vzniku požáru.
Co vlastně napomáhá samovznícení? Je to především skladování ve velkých hromadách, vlhkost, nestejnoměrná zrnitost nebo přítomnost zbytků jiných hořlavých materiálů (dřevo, papír, sláma apod.).
Zásady skladování tuhých paliv:
Jednotlivé druhy paliv se musí skladovat odděleně, to znamená, že se nesmí mísit smísit např. černé a hnědé uhlí, rovněž se nesmí mísit dřevo a uhlí apod. Plochy, na kterých je palivo skladováno, musí být urovnány, vyčištěny, zbaveny porostu a zpevněny, aby se na nich nedržela voda (vhodným povrchem je beton, betonové panely s mezerami vyplněnými pískem nebo tvrdý zemitý podklad). Podkladem nesmí být železitá škvára, jíl, cihlová drť nebo další materiály, které prokazatelně zrychlují proces samovznícení.
Vlhkost podporuje samovznícení, proto se musí dbát na to, aby byly prostory pro skladování zajištěny tak, aby do zásob paliva nezatékala voda. Nad uskladněným palivem musí být volný prostor, aby bylo zajištěno odvětrávání.
Nenaskladňovat palivo, jež obsahuje vysoké množství vody (vlhké palivo po dešti apod.); počkat na vyschnutí paliva. Skladovat se může pouze úplně vychladlé palivo. Kontroly by měly probíhat u nově dovezeného paliva každý den, později v týdenních intervalech. Samovznícení se projeví vytvářením vodní páry (nejvíce viditelné v ranních hodinách), dýmu (pozor na jedovatý CO – oxid uhelnatý) nebo zvýšením teploty. Zvýšení teploty na povrchu lze poznat dotekem ruky. Účinnější je sledovat teplotu zasunuté tyče o délce 1 – 2 metry. Aby se zvýšená teplota projevila, musí být tyč zasunuta 15 – 30 minut. Dojde-li ke zvýšení teploty (na cca 40 – 50 °C), je nutné hromadu ochladit přeházením, nebo přenesením na volné místo a rozložením do tenké vrstvy. Při dosažení teploty 65 °C dochází již k hoření uhlí a jedná se o požár.
