Blízké setkání v lomu

Není úplně obvyklé, aby se dva uhelné velkostroje přiblížily jen na několik desítek metrů od sebe. Za normálních okolností je dělí výrazné vzdálenosti. K těsnému přiblížení může dojít jen při přesunu velkostroje do nové pozice.

To je i případ uhelných strojů KU300/K97 a KU300/K96 v lokalitě Jan Šverma, kde těží Vršanská uhelná. První stroj zde těžil už nějaký čas, teď své místo uvolnil mladšímu a především modernizovanému „kolegovi“ a byl odstaven do zálohy na rozmezí lokalit Vršany a Jan Šverma.

„Těžbu v uhelných řezech lokality Jan Šverma nyní bude zajišťovat velkostroj KU300/K96, kde se s jeho nasazením počítá na delší dobu,“ vysvětlil Stanislav Fára, vedoucí úseku uhlí Vršanské uhelné. Právě rypadlo 96 má za sebou v posledních měsících poměrně dost kilometrů. V květnu překonávalo 1,6kilometrovou trasu na montážní místo do lomu Jan Šverma, kde ho čekala zhruba dvouměsíční střední oprava, jejíž nejvýznamnější částí byla kompletní výměna kulové dráhy. Přesun z montážního místa do uhelného řezu už byl mnohem kratší, jen 530 metrů.

„V současné době máme ve Vršanské uhelné tři uhelné velkostroje, dva přímo v lomu Vršany, třetí v lokalitě Jan Šverma,“ doplnil vedoucí. Zatímco obě rypadla z Vršan využívají k přepravě uhlí dálkovou pásovou dopravu, velkostroj K96 byl během střední opravy upraven tak, aby mohl těžit přímo do železničních souprav. Uhlí se odváží po kolejích do komořanské úpravny uhlí.

Vedle jezera Medard se vytěží další uhlí

Těžební společnost Sokolovská uhelná by ráda vytěžila dalších 1,7 milionu tun již dříve odepsaného uhlí. To leží v sousedství jezera Medard, které vzniklo zatopením stejnojmenného hnědouhelného lomu, napsal server e15.cz

Firma už požádala o posouzení dopadu záměru na životní prostředí. S těžbou by chtěla začít už letos a skončit v roce 2020. K uhlí, které už stát ze zásob odepsal, se Sokolovské uhelné otevřela cesta v roce 2012. V té době musela kvůli možným problémům s dlouhodobou stabilitou upravit závěrný svah v lokalitě Medard-Libík. Zároveň získala povolení vytěžit zbytkové zásoby uhlí, ke kterým se v rámci sanačních prací dostane. Od té doby Sokolovská uhelná v lokalitě vytěžila skoro milion tun uhlí.

„Loni jsme z této lokality vytěžili 208 705 tun uhlí. Těžba jako taková byla v roce 2015 zaměřena na těžbu skrývky,“ říká vedoucí kanceláře dozorčí rady Sokolovské uhelné Josef Michalský. Na základě stávajícího povolení zbývá k vytěžení zhruba 300 tisíc tun uhlí. Proto chce Sokolovská uhelná těžbu rozšířit ve čtyřech etapách na dalších 15 hektarů sousedících s roztěženou lokalitou. Z odepsaných zásob se tam dá vytěžit až 1,714 milionu tun uhlí. Ročně by se zde mělo v příštích čtyřech až pěti letech těžit v průměru půl milionu tun. To odpovídá desetině roční těžby uhlí Sokolovské uhelné, jak je pro nadcházející roky plánovaná. „Jde o konečné vypořádání dané lokality,“ dodává Michalský.

Získané uhlí využije Sokolovská uhelná v palivovém kombinátu Vřesová, kde se z uhlí vyrábí syntézní plyn, který se poté spaluje v elektrárně Vřesová. Ročně elektrárna s výkonem 398 megawattů potřebuje 1,5–2 miliony tun uhlí. „Ušetřené uhlí z našeho lomu Jiří bude uplatněno k vykrytí požadavků externích odběratelů,“ uvedl Michalský.

Sokolovská uhelná je jedním z největších nezávislých výrobců elektrické energie v České republice a zároveň nejmenší hnědouhelnou těžební společností. Ročně firma vytěží kolem 6,5 milionů tun hnědého uhlí v lomu Jiří ve Vintířově. Z celkového objemu hnědého uhlí přibližně 50 procent směřuje k tuzemským i zahraničním zákazníkům. Druhou polovinu firma zušlechťuje v rámci vlastních kapacit. Vyrobí tak ročně kolem 3500 GWh elektrické energie a zásobuje teplem Karlovy Vary i dalších města v regionu.

Největším rekultivačním jezerem je Medard

Rekultivační jezero Medard na Sokolovsku je v současnosti největším jezerem svého typu v Česku. Jezero, které vzniklo zaplavením zbytkové jámy hnědouhelných lomů Medard-Libík, s plochou 493,5 hektaru výrazně přesahuje druhé největší rekultivační jezero Most na Mostecku (311 ha). Napouštět se začalo vodou z řeky Ohře před deseti lety, 4. června 2010.

Zaplaveny byly jámy mezi obcemi Sokolov, Svatava, Habartov, Chlum, Bukovany a Citice. Uhlí se zde těžilo v dole Libík od roku 1872, v dole Medard od roku 1918, těžbu zde majitel dolů Sokolovská uhelná ukončil v roce 2000. Již dříve společnost ukládala skrývku na budoucí břehové linii jezera. V roce 2008 pak přestala s čerpáním důlních vod a o dva roky později otevřela stavidla vybudovaného kanálu pro napouštění jezera z Ohře. Aby se mohlo začít napouštět, bylo třeba, aby srážkové a důlní vody zaplnily dno do potřebné výšky.

Podle původních plánů mělo napouštění trvat asi tři roky. Kvůli nedostatku vody v Ohři, která jámu nemohla plnit při nízkém stavu vody, ale i při vysokém kvůli jejímu znečištění, hladina požadované kóty 400 metrů nad mořem dosáhla až v roce 2016. Vzniklo tak jezero s délkou čtyři kilometry, šířkou 1,5 kilometru a nejvyšší hloubkou 50 metrů. Zadržuje 120 milionů m3 vody a jeho břehové linie, kolem které má vyrůst rozsáhlý rekreační areál, je dlouhá přes 12 kilometrů.

Rekultivace se netýkala jenom samotného jezera, ale i rozlehlého okolí o ploše 4382 hektarů. Při zahájení napouštění z Ohře řekl tehdejší generální ředitel a většinový vlastník Sokolovské uhelné František Štěpánek, že firma chce do okolí budoucího jezera přivést jen takové aktivity, které jsou samofinancovatelné a nebudou závislé na dotování provozu. Uvedl také, že Medard by neměl být konkurencí menšího jezera Michal (29 ha), které u Sokolova vzniklo zatopením bývalého dolu a které je vyhledávaným přírodním koupalištěm. Medard by měl být zaměřen spíše na vodní sporty.

U Medardu se podle jeho slov počítá například s dalším golfovým hřištěm, které by mělo být určeno pro širší veřejnost. Na severní straně jezera se také počítá s bytovou výstavbou. V současnosti se na dobudování okolí jezera, které ještě není oficiálně zpřístupněno ke koupání, čeká, nicméně je již nyní oblíbeným rekreačním místem. V roce 2018 zde například dobrovolníci u příležitosti 100. výročí vzniku Československa zasadili stovku dubů nazvanou Alej přátelství.

V Česku je již několik obdobných rekultivačních jezer, například Milada (250 ha) u Chabařovic na Ústecku a jezero Most (311 ha). V budoucnosti se počítá se vznikem jezer, které překonají tisíc hektarů. Největším, s plochou 1312 ha, by mělo být jezero Jiří-Družba na Sokolovsku, které má vzniknout spojením a zatopením zbytkových jam po těžbě v lomech Jiří a Družba po ukončení těžby v roce 2038. Pro srovnání – největší jihočeský rybník Rožmberk má zhruba 490 hektarů a největší česká vodní nádrž Lipno asi 4870 hektarů.

Jak velké jsou zásoby uhlí v ČR?

Uhlí má v České republice velký význam. Je jediným domácím energetickým zdrojem, jehož zásoby byly ještě nedávno odhadovány na 880 milionů tun.

Uhlí má v České republice velký význam. Je jediným domácím energetickým zdrojem, jehož zásoby byly ještě nedávno odhadovány na 880 milionů tun. Razantní podíl na tomto množství má hnědé uhlí, tvoří totiž více než 90 % těchto rezerv. Dle odborníků nám jeho zásoby mají vydržet zhruba do roku 2050. Poté budeme muset hledat jiná řešení.

Bohužel trend, při němž je uhlí sice dostatek, ale těžby ubývá, dostihl i nás. Platí to zvláště pro černé uhlí. Došlo i na Polsko, které bývalo vyhlášenou uhelnou velmocí. Situace u severních sousedů už je tak daleko, že začali dovážet uhlí z daleké Ameriky.

Těžba a spotřeba černého uhlí v ČR

Černé uhlí je strategickou surovinou, jejíž těžba má na území České republiky dlouholetou tradici. Díky dostatečným zásobám tohoto nerostu byla ČR vždy soběstačná a nezávislá na dovozu. Černé uhlí, jež tvoří přibližně 37 procent všech uhelných zásob na území ČR, je převážně využíváno jako surovina v oblasti hutnického a ocelářského průmyslu, avšak podíl uhlí určeného pro energetické účely přesahuje 40 procent veškerého, v česku vytěženého černého uhlí.

V posledních letech se tento těžební sektor potýká se stále klesající cenou černého uhlí, jež je silně ovlivněna poklesem poptávky po tomto artiklu a dovozem levného černého uhlí ze Spojených státu, kde je postupně nahrazováno velmi populárním břidlicovým plynem. Důsledky pádu ceny se projevují v každoročním poklesu těžby a prodeje černého uhlí v České republice. Za posledních 10 let poklesla těžba z více než 13 milionů tun na 8 milionů tun.

Největší podíl na produkci černého uhlí v ČR zaujímá koksovatelné uhlí, využívané v oblasti metalurgie, uhlí určené pro energetické účely se na těžbě v roce 2015 podílelo téměř 46 procenty. Podíl PCI uhlí (Pulverized coal injection), jež se taktéž užívá při zpracování železa, přesáhl procent 7.

Ještě v druhé polovině minulého století se černé uhlí dobývalo hned v několika lokalitách České republiky, v současnosti však těžba probíhá pouze na severu Moravy a ve Slezsku, konkrétně v Ostravsko-Karvinském revíru. Jedinou společností provozující veškeré české černouhelné doly a tím i výhradním producentem českého černého uhlí je OKD, a. s. (Ostravsko-karvinské doly), které se v posledních letech dostalo do značných ekonomických problémů. Od května 2016 je OKD, a.s. v úpadku.

Produkce černého uhlí v energetice v ČR

Těžba uhlí probíhá v současné době v činné části revíru na ploše 133,65 km2 v osmi dobývacích prostorech hlubinných dolů, jež jsou rozděleny do tří celků, tzv. důlních závodů.

Důlní závod 1, nacházející se přibližně 25 km severně od Ostravy, vznikl sloučením dolů Darkov a Karviná. Důl Karviná je přitom největším hlubinným těžebním komplexem v ČR. Vznikl 1. 4. 2008 sloučením dřívějších dolů ČSA a Lazy do jednoho celku. Důl Darkov je druhým největším hlubinným těžebním komplexem a jeho historie těžby sahá až do druhé poloviny 19. století. Celková rozloha těchto dvou nevýznamnějších dolů činí 58 km2 a za minulý rok v nich bylo vytěženo 5,24 milionů tun uhlí.

Důlní závod 2 vznikl přejmenováním původního závodu Důl ČSM a nachází se ve východní části karvinské uhelné pánve. Historie těžby v této lokalitě je nicméně poměrně krátká a začíná až po druhé světové válce, kvůli komplikovaným hydrogeologickým a plynovým poměrům byla těžba zahájena až koncem roku 1968.

Důlní závod 3 je posledním v současnosti provozovaným komplexem těžby černého uhlí. Tento komplex vznikl na počátku letošního roku přejmenováním Dolu Paskov, který produkuje kvalitní koksovatelné uhlí. Je tvořen lokalitami Staříč a Chlebovice. Jedná se o jediný činný důl v ostravské části revíru. Výstavba objektů závodu Paskov započala v roce 1960, v případě závodu Staříč až v roce 1962. Těžba pak v závodě Paskov začala v roce 1966, ve Staříči až roku 1971.

Vzhledem k výše uvedeným problémům OKD bylo v loňském roce rozhodnuto o ukončení těžby v dole Paskov. Důlní závod 3 tak bude provozován do 31. března 2017 .

Co se týče ostatních ložisek, jejich zásoby černého uhlí jsou dostatečné minimálně pro několikaletý budoucí provoz.

Spotřeba černého uhlí v energetice v ČR

Na spotřebě energetického černého uhlí v České republice se z absolutní většiny podílí dvě zařízení – elektrárna Dětmarovice a teplárna Vítkovice.

Tepelná elektrárna Dětmarovice, která v roce 2015 oslavila 40 let provozu, je se svým instalovaným výkonem 800 MWe jedním z nejvýznamnějších zdrojů elektrické energie v oblasti severní Moravy. ČEZ, a. s., vlastník elektrárny Dětmarovice, spaluje černé uhlí s průměrnou výhřevností 22 MJ/kg a obsahem síry pod 0,5 %. Používá se výlučně uhlí z Ostravsko – karvinské pánve.

Elektrárnu tvoří čtyři výrobní bloky s instalovaným výkonem 200 MWe, přičemž průměrná denní spotřeba paliva pro každý z těchto bloků činí 1600 tun. Ročně tedy elektrárna průměrně spálí přes 2,3 milionů tun černého uhlí, což představuje více než 60 procent loňské produkce energetického uhlí OKD.

Druhým z nejvýznamnějších spotřebitelů černého energetického uhlí je teplárna Vítkovice. Za výrobu tepla se jsou zodpovědny tři kotelní jednotky s tepelným výkonem 342 MWt. Ročně vyprodukují přibližně 3500 TJ energie v páře, ze které se poté vyrábí elektřina i teplo, takzvaným kogeneračním způsobem. 45 % vyprodukované páry slouží pro dodávky tepla a 55 % slouží k účelům generace elektrické energie. Té teplárna ročně vyrobí 150 000 MWh.

Podle prognózy českého operátora trhu s energiemi (OTE, a. s. ) by spotřeba černého uhlí pro energetické účely měla v následujících letech mírně vzrůst, nicméně dále by měla klesnout na úroveň současné spotřeby a na ní se udržet.

Kde se v ČR těží uhlí

V Česku se nalézá přibližně 1 500 milionů tun černého uhlí a 3 000 milionů tun uhlí hnědého uhlí. Ložiska jsou hlavně v Ostravsko-karvinském regionu (černé uhlí) a ve dvou pánvích pod Krušnými horami (hnědé uhlí). Zatímco černé uhlí se v ČR těží výhradně hlubinným způsobem, hnědé uhlí se dobývá v rozsáhlých povrchových velkolomech.